Sochy Bolestného růžence, 1. (EN)

Socha Krista na Hoře Olivetské, socha Bolestného Krista, socha Ecce homo a socha Nesení kříže tvoří dnes již neúplný soubor barokního Bolestného růžence, který vytvořil patrně sochař Jan Michael Scherhauf ve druhé třetině 18. století.  Sochy byly druhotně umístěny ke kostelu sv. Michala v Olomouci, kde také dodnes stojí, a jsou pro svou uměleckohistorickou hodnotu zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek – tvoří součást kulturní památky bývalého areálu dominikánského kláštera v Olomouci, který se nachází na Žerotínově náměstí. 

Soubor čtyř sochařských děl přináší zobrazení jedněch z posledních událostí života Ježíše Krista – podstatné okamžiky z Kristových pašijí. Sochy byly původně určeny pro jiné místo. Společně s tzv. Kalvárií (kříž s Ukřižovaným korpusem Ježíše Krista a se sochami sv. Jana Evangelisty a Panny Marie) původně zaujímaly svou pozici na prostranství pod kostelíkem sv. Kříže, který stával v Olomouci na Nové Ulici. Pod kostelíkem vyvěral vodní pramen. Tzv. Křížová studna byla upravená na způsob kapličky, kterou nechal postavit Bartoloměj Heilig z Nemilan, od roku 1618 olomoucký radní . Florián Josef Loucký ve svém Popisu královského hlavního města Olomouce z roku 1746 píše: „Pod kostelíkem sv. Kříže směrem k městu je tak zvaná Křížová studna, kde pod klenutím, zbudovaným na způsob kapličky, vytéká trubkou z kopce voda, která je nejlepší z celého okolí“. 

Sochařský cyklus Bolestného růžence objednal olomoucký primátor Jan Kryštof Dimbter . Písemnost z 21. března 1735  je svědectvím o jeho záměru nechat postavit čtyři „sloupy“ na cestě ke kostelu sv. Kříže. V kterém roce k realizaci Dimbterova záměru došlo, nevíme. Syndik Loucký ve svém spise z roku 1746 doslova cituje: „Odtud (míněn kostelík sv. Kříže v poli) až ke kostelu Panny Marie Pomocné je rozestavěno pět zdobených kamenných sloupů s basreliéfy představujícími utrpení Krista, které dal obnovit v roce 1744 olomoucký primátor Kryštof Dimbter“.  V připomínkách J. J. z Walchenheimu zjišťujeme, že dal Josef Kryštof Dimbter sochařský cyklus postavit na základě poslední vůle své manželky Anny .

Sochy Bolestného růžence byly původně v rozestupech osazeny podél cesty od kostela Panny Marie Pomocné ke kostelíku sv. Kříže, pod nímž vyvěral pramen. Stály při staré císařské silnici na Brno. Zasazení sochařského souboru v krajině s pramenem vody, která vyvěrala ze studny,  postavené „na způsob kapličky“ , bylo velmi působivé a inspirovalo i další tvůrce uměleckých děl.  

Průvodcem I. dílu filmového dokumentu je duchovní správce farnosti u sv. Michala. Vypráví o historii sochařského souboru a seznamuje diváka s dalšími výtvarnými díly, pro něž byl cyklus Bolestného růžence inspirací ...